Příspěvky z kategorie Novinky

Když se řekne státní kyberhrozba, většina lidí si představí hlučný útok, výpadky, chaos a titulky, které křičí do světa, že se něco stalo. Jenže ne každý stát hraje tuhle hru stejně. Obsah článku Tichá infiltrace místo velkého výbuchu Když do toho nejde jen stát, ale celý ekosystém Největší škoda se často nepočítá v milionech, ale v miliardách Levnější výrobek není vždycky důkaz lepšího trhu Dodavatelský řetězec je jen tak silný, jak moc věříte tomu, co do něj pouštíte Tohle se netýká jen Washingtonu. Týká se to i Česka. Proč tenhle webinář dává smysl Kdo vás tématem provede Přijďte si poslechnout, co se děje, když někdo neútočí nahlas Čínská lidová republika v kyberprostoru často nevsází na efektní destrukci. Místo toho pracuje s trpělivostí, dlouhodobým plánem a přístupem, který by se dal shrnout dost jednoduše: nenápadně proniknout dovnitř, zůstat tam co nejdéle a vzít si všechno, co má hodnotu. Právě na tenhle typ působení se zaměří webinář Vlivy ČLR v kyberprostoru, ve kterém Bao Do ukáže, proč je čínský přístup jiný než u jiných státních aktérů, v čem je nebezpečný a proč se netýká jen geopolitiky, ale i firem, institucí a obyčejných lidí. Tichá infiltrace místo velkého výbuchu Zatímco jiné státní režimy často sází na viditelný nátlak, chaos nebo destabilizaci, čínský přístup bývá tišší, systematičtější a strategičtější. Nejde jen o to něco shodit, zablokovat nebo vyděsit. Jde o dlouhodobou technologickou dominanci, sběr dat, krádeže duševního vlastnictví a budování pozic pro budoucí tlak. Právě proto je dobré přestat si kyberprostor představovat jako bojiště, kde všechno začíná až ve chvíli útoku. V mnoha případech je rozhodující to, co se děje dávno předtím. Kdo je uvnitř, kdo co sbírá, kdo si mapuje infrastrukturu a kdo si připravuje půdu pro situaci, kdy se to jednou bude hodit. A přesně tady přichází rozdíl mezi klasickou špionáží a tím, čemu se říká pre-positioning. Tedy ne jen sběr informací, ale infiltrace kritické infrastruktury pro případné budoucí ochromení státu nebo služby. Když do toho nejde jen stát, ale celý ekosystém Jedním z klíčových motivů webináře bude i takzvaný model „celého národa“. Tedy přístup, ve kterém nepůsobí odděleně armáda, zpravodajské služby a soukromé firmy, ale vzniká široký, propojený celek, který slouží společnému cíli. To je podstatné i proto, že útok nebo vlivová operace pak nemusí vypadat jako akce státu v uniformě. Může ji nést komerční firma, externí dodavatel, technologický partner nebo aktér, který působí civilně a nenápadně. A právě role soukromých „žoldáků“, tedy komerčních firem outsourcujících hacking nebo špionážní činnost, patří k tématům, která budou ve webináři rozebrána. Stejně tak dojde i na informační operace a využití AI botnetů k ovlivňování veřejného mínění nebo diskreditaci kritiků. Jinými slovy: nejde jen o servery, sítě a přístupy. Jde i o to, kdo formuje veřejný prostor, kdo posouvá narativ a kdo se snaží být neviditelný právě proto, aby byl účinný. Největší škoda se často nepočítá v milionech, ale v miliardách Jedním z hlavních témat bude ekonomická eroze způsobená systematickou krádeží duševního vlastnictví. A to už je oblast, kde přestává být řeč o abstraktní kyberhrozbě a začíná jít o velmi konkrétní peníze, trhy, pracovní místa a budoucnost západních ekonomik. Systematické kampaně zaměřené na krádeže průmyslových vzorů, technologických postupů a výsledků výzkumu a vývoje podle podkladů představují pro západní ekonomiky ztráty v řádech stovek miliard dolarů ročně. Nejčastěji jde o sektory s vysokou přidanou hodnotou — letectví, polovodiče, zelené technologie, biotechnologie nebo AI. Logika je přitom jednoduchá a dost brutální. Když někdo získá cizí know-how bez nákladů na vlastní vývoj, výzkum a slepé uličky, může vyrábět levněji, rychleji a agresivněji. A západní konkurence, která za inovaci zaplatila časem, penězi i lidmi, najednou bojuje s někým, kdo přeskočil půl závodu a ještě dělá, že jen běží efektivněji. Dopad pak není jen finanční. Je i strukturální. Klesá motivace investovat do vývoje, ztrácí se technologický náskok a deformuje se prostředí, ve kterém demokratické ekonomiky vůbec mohou soutěžit. Levnější výrobek není vždycky důkaz lepšího trhu Na papíře to někdy vypadá jako zdravá konkurence. V realitě ale může jít o kombinaci státních subvencí, vynucených transferů technologií, průmyslové špionáže a systematického kopírování. To se podle podkladů týká i automobilového průmyslu, polovodičů nebo akademické sféry. Zvlášť znepokojivý je právě motiv, že ke ztrátě know-how nemusí docházet jen nelegálně. Někdy probíhá pod hlavičkou investic, spolupráce nebo technologického partnerství. A někdy se zcela legální kontakt stane mostem pro přenos toho, co by za normálních okolností mělo zůstat chráněné. Právě proto je důležité dívat se na kyberbezpečnost i mimo obvyklý rámec phishingu, ransomwaru a úniku hesel. Někdy totiž nejde o to, že vám někdo něco ukradne přes noc. Jde o to, že vám dlouhodobě vysává výhodu, na které stojí celý obor. Dodavatelský řetězec je jen tak silný, jak moc věříte tomu, co do něj pouštíte Další rovina hrozby míří do dodavatelských řetězců. Tedy do míst, kde se bezpečnost nerozhoduje jen u vás, ale i u toho, co nakupujete, komu věříte a co pouštíte do provozu. V podkladech zaznívá riziko „zadních vrátek“ v hardwaru a softwaru, včetně témat spojených se značkami jako Huawei nebo ZTE. A přesně tady se kyberbezpečnost mění z interní disciplíny na strategickou otázku. Nejde jen o to, co si firma sama ohlídá. Jde i o to, jakou technologii staví do svého prostředí, kdo ji spravuje a jaké zájmy mohou stát za jejím fungováním. Tohle se netýká jen Washingtonu. Týká se to i Česka. Možná má někdo pocit, že podobná témata patří hlavně do debat o USA, Tchaj-wanu nebo globální politice. Jenže webinář půjde i hodně konkrétně po dopadu na české prostředí. Jedním z témat bude útok skupiny APT31 na Ministerstvo zahraničních věcí, včetně veřejné atribuce vlády ČR vůči Číně. Vedle toho zazní i varování NÚKIB týkající se kritické infrastruktury a rizik vzdálené správy z ČLR. A pak je tu ještě rovina, která bývá méně nápadná, ale o to všudypřítomnější: běžný občan. Tedy sběr dat skrze aplikace, profilování společnosti nebo prosazování čínského narativu v českém veřejném prostoru. Tohle není problém „někde nahoře“. Tohle je problém, který se propisuje do toho, co používáme, co čteme, čemu věříme a kdo o nás skládá obraz. Webinář zdarma Live Vlivy ČLR v kyberprostoru Kybernetické operace Číny, jejich přímý dopad na české i globální prostředí a co to znamená pro bezpečnost vaší organizace i běžného života. 21. květen 2026 · 14:00 90 minut Bao Do Zdarma registrace nutná Registrovat se → Proč tenhle webinář dává smysl Protože kolem Číny v kyberprostoru existují obvykle dva extrémy. První říká, že je to přece jen politika a běžné firmy nebo lidé se tím nemusí zabývat. Druhý z toho dělá lacinou paranoiu, ve které je všechno čínské automaticky zlo. Ani jedno není užitečné. Užitečné je pochopit, jak tenhle typ působení funguje. Jaké má cíle. Čím se liší od jiných státních aktérů. Kde se potkává s byznysem, technologiemi, vlivovými operacemi i každodenním životem. A proč je chyba si myslet, že kybernetická hrozba musí být hlasitá, aby byla nebezpečná. Webinář Vlivy ČLR v kyberprostoru proto nebude o strašení pro efekt. Bude o souvislostech, které je dobré vidět dřív, než vám začnou připadat samozřejmé. Kdo vás tématem provede Bao Do vnímá bezpečnost jako životní postoj a neustálý proces učení. Ve světě, kde se digitální hrozby vyvíjejí rychleji než technologie, stojí jeho přístup na třech pilířích: analytickém vhledu sinologa, preciznosti OSINT analytika a strategickém myšlení instruktora sebeobrany. Díky studiu asijských kultur a znalosti několika jazyků dokáže analyzovat hrozby přímo z primárních zdrojů. Praxe v OSINT a osobní bezpečnosti mu navíc pomáhá vnímat rizika komplexně — od minimalizace digitální stopy až po posilování odolnosti lidského faktoru v reálném světě. A přesně tohle spojení dává tomuhle tématu hloubku, kterou si zaslouží. Přijďte si poslechnout, co se děje, když někdo neútočí nahlas Jsou hrozby, které přijdou s rachotem. A pak jsou takové, které si otevřou dveře, zout se ani nemusí a klidně si u vás chvíli posedí. A právě ty bývají nejnepříjemnější.